Nebeská ves
Ruce její ochably
Oči potemněly
Slzy jeho padaly
Cévy dotepaly.
Naposledy vydechla
Naposled promluvila,
Do spánku věčného upadla
A již se nevzbudila.
Dlouho nad ní bdil
A dlouho plakal,
O její lásce snil,
Tak dlouho na ni čekal.
Jo život ztratil smysl
Hněv zaslepil jeho mysl.
Dlaně zaťal v pěst
A přichystal lest.
Noci jedné počkal si
u severní brány.
Něco strašného věštily
Jen na bráně vrány.
Jedna druhé šeptaly
Co se bude dít,
Že dva staří přátelé
Budou se tu bít.
Kránu mračna zrdula
Krví poražených
V jedné hrudi kudla,
V druhé srdce rvoucí smích.
Umírající neměl slov,
Dnes v noci měl být jeho lov.
Toužil zabít toho vraha,
Teď čekala ho dráha
Až nahoru, až do nebes,
Tam kde pro mrtvé je ves
Kde čekala jeho drahá.