Prolog malého dílka

    Vánoce 2012, na dvacátého prvního naplánován konec světa a sníh nikde. Jen obrovské transparenty na slevy v supermarketu, na hračky a jiné věci oznamovaly příchod vánočního času. Děti běhající po venku navlečené v bundách je minulost. Většina sedí u počítače a tráví vánoce na jediných zasněžených místech z nul a jedniček. Ale jsou tu i tací, kteří před lákavými vánočními akcemi dají přednost rodině a přátelům. Procházíte se po městě plném světel. Vánoční stromečky na každém rohu, vzduch se nesou tóny oblíbených vánočních koled. Na náměstí voní punč a čerstvě napečené trdelníky, lidé se veselí.

    A v tomto shluku natěšených bytostí se krčí malá holčička s balonkem prodírající se ke středu náměstí. Již uviděla červený kabát a vrhla se do náruče své matky.

    "Ach, ty můj dárečku." usměje se maminka, pokračujíc v diskuzi o předraženém vánočním dárku otočí se na svou kamarádku a nechá svou holčičku opět odběhnout.

    Nadešel čas překvapení, kdy maminky, dvě kamarádky, vezmou své dcerky a vydají se osvětlenou ulicí k nádraží a těší se, až ukážou svým holčičkám Vánoční Prahu. Hů, hů, vlaky sviští do rytmu koled, lidé spěchají, lidé se objímají, vítají, jiní se loučí a naše rodinka míří k prvnímu nástupišti. A už se řítí rychlík směr Praha. Maminky si řadí svě děti na žlutou čáru a dívají se, jak rychlík sviští jejich směrem.

    Jedna z maminek chytne svou holčičku s balonkem za ruku "Neboj." zašeptá a holčička stiskne máminu ruku ještě pevněji. Ale náhle maminka zavrávorala. Vrazil do ní ožrala mířící někam pryč a do cesty se mu připletla žena v červeném kabátě. Mámina ruka se holčičce vysmekla. Lidé zašmátrali ve vzduchu. Panický jekot, brždění vlaku, mnoho cizích lidí a ...  prasklý balonek.