Něco depresivního, ale podle pravdy :)

Lidský mozek, jedna z nejsložitějších věcí, která existuje. Nelze ho nahradit počítačem, uchovává naše vědomí, naši osobnost. Naše vzpomínky, naše tajemství, schopnosti a jistě mnoho jiného, o čem ani nevíme. A jednou takovou věcí je schopnost zapomínat na to špatné. Bohužel právě já si pamatuji jen to špatné. Je to možná mou psychikou, mým znamením, mým postojem k životu a možná něčím úplně jiným.

A nejhorší na tom je, když se mi ty vzpomínky z ničeho nic připomenou. Je to strašné když jdete po ulici, vidíte někoho něco udělat a najednou vám v hlavě naskočí obraz vás, jak děláte stejnou chybu. Jako by chtěla říct „Pořád tu jsem a nezbavíš se mne.“ ta vzpomínka. Dotěrná vzpomínka. Ukazuje mi, že nejsem dokonalá. Já si to bohužel umím uvědomit i bez ní. A i když ji uložíte hluboko do své duše pořád tam bude, pořád bude kousat a bodat a najde si novou příležitost vyskočit na povrch.

Mnoho lidí nalezlo útěchu od dotěrných vzpomínek v drogách, cigaretách, alkoholu. Ale já jsem na to šla jinak. Zamyslela jsem se sama nad sebou a došlo mi, co dělám špatně a co musím změnit. A o tom bude celá tato kniha. Bude o zamyšlení nad vlastním životem a život milionů lidí v české republice, ne-li na celé Zemi. Takové štěstí nemám. Budu ráda, když se mi povede tuto knihu alespoň dopsat.