1. Kapitola

Nora Tellen, Sinta, běžela chodbami na bojové škole Šasua aby se dostala do třídy.

No super, první den školy a já přijdu pozdě. Její třída byla přestěhovaná a ona nevěděla, kde ji má hledat. Už dvakrát proběhla kolem skleněné vitríny v západním křídle a třikrát proběhla jídelnou ve středu školy.

                Už to chtěla vzdát, když si všimla člověka stojícího u nástěnky vyhlášek. Rozběhla se k němu. „Promiňte.“ Začala a pak ji velice překvapilo, když se k ní otočil její třídní učitel. „Taky ses ztratila, Noro?“  Usmál se na ni místo pozdravu. Nora jen přikývla.
                „No, já se ztratil, protože jsem šel hledat novou žačku do naší třídy, která se taky ztratila…. Takže jsme taková velká ztracená trojka.“  A zasmál se svému vtipu.

                Zbytek hodiny pomáhala učiteli Morsovi hledat dívku jménem Zita. Našli ji v knihovně v oddělení pouze pro zaměstnance. Nora čekala, že bude nějaký mírný trest, protože je tu nová, ale překvapilo ji, když jí jen řekl to je v pořádku.

                Čekal je další úkol - najít třídu. Prošli kolem nemocničního oddělení, po schodech do venkovní terasy a stama dveřmi do chodby se sborovnou, vedle které našli třídu. Když vešli, narušili velmi veselou náladu ve třídě, jelikož třídní tyran Bak Infarmant se uchýlil k oblíbené zábavě…. Šikanování Sarah Mornionové, Herionky s postižením.

                Nora se šla posadit do své lavice, zatímco učitel představoval Zitu.

„ Žáci, toto je vaše nová spolužačka, Zita“ zastavil se, jestli nikdo ze třídy nemá námitky a pokračoval „Hlídka PSA (Policejní Stíhací Aliance) ji našla poblíž školy s četnými zraněními a hlavně“ zastavil, aby napjal situaci „si nic nepamatuje.“ Dokončil větu a celou třídou se roznesl šum.

                Nora prostě jen čekala, až se třída přestane bavit a zvedla ruku „Pane učiteli, já nemám spolubydlícího, mohla by Zita bydlet na koleji se mnou?“ učitel se zamyslel „To je skvělé Noro, může.“ V tu chvíli zazvonilo na přestávku a Zita přišla za Norou. „Moc ti děkuju, že jsi mi nabídla pokoj.“ Řekla a snažila se o úsměv.  Nora nad tím jen mávla rukou a ukázala na volné místo vedle ní „Klidně si sedni se mnou, mne nevadíš a ani si nemyslím, že jsi nějaký pošuk, jako ti ostatní.“ A pohodila hlavou k Bakovi.

            Zbytek dne proběhl celkem v klidu. Po třetí vyučovací hodině se všichni Sintové osmého ročníku sešli v hodině bojové techniky Sintů. Potřebovala se na to tzv. Božská hůl, kterou vlastnil každý klan, ale jen některé děti ji měly a jedním z nich byla Nora, její klan vymřel, tak hůl připadla pouze jí.

                Hole byli vždy vytesané ze stromu, který rodina uctívala, a nakonec se zasadil diamant s barvou klamu. Nořin klan byl čistě rudý, tak měl největší moc.

                Technika Sintů, se zakládala na moci drahokamů, nejdřív se musely aktivovat pomocí pouhé myšlenky za nejrychlejší čas, což Noře vůbec nešlo. Další část bylo soustředění moci na jeden bod, třeba s ním prolomit mentální obranu jiného Sinty, nebo tuto obranu vytvořit. Zkušenější a mocnější Sintové dovedou myšlenkou zničit nepřítele, díky kouskům diamantu, který nosí jako náhrdelník. S ním se taky učili. Stejný postup, jen ne tak efektivnější jako s holí.

                Asi deset minut před dvanáctou se sešla se Zitou a představila jí další své dva kamarády. Tačkána Tima Marfiho a Miliova Cara Duckla, který se nejvíce začal starat o Zitu. V jídelně jí přinesl oběd a začervenal se, když Zita, podle Cara, vykouzlila nejpřekrásnější úsměv na světě a pronesla to nejlépe vyslovené díky. To už bylo na Noru moc, vstala „Jdu zavolat Baili. Bývalé spolužačce.“ Upřesnila kvůli Zitě a odešla k telefonům na druhé straně jídelny. Jídelna byla jak jídelnou, tak společenskou místností s telefony, PC panely, TV panely a dalšími vymoženostmi.

                Zrovna když vytáčela číslo, zaslechla za sebou pomatené výkřiky, a když se chtěla otočit, proletěl jí kolem hlavy paprikový salát, co měli k obědu. Když se skleněná miska roztříštila o zeď vedle telefonového panelu Nora odskočila. Lekla se a svými rohy bodla do Tačkána stojícího u druhého telefonu, popadl Noru za límec bavlněného svetru, když mezi nimi proletěl další kus nádobí, tentokrát s bramborovými lupínky a roztříštil se o telefonní panel. Tačkán Noru pustil a rozhlédl se, to už letěla vzduchem i židle. Nora spadla na zem, když se konečně vyhrabala na nohy aby, se podívala, co se stalo, přiletěl jí do náruče Tim, malý Tačkán který s ní chodí do třídy a dneska ho představila Zitě.

                „Co tady děláš?“ Tim se jen třepal a chlupatou packou ukázal směrem ke stolu, kde seděli on, Nora, Zita a Car. Když se tam Nora podívala, překvapením otevřela pusu. Zita stála vedle odhozeného stolu, pod kterým se schovával Car a za Zitou se krčila Sarah, postižená Herionka.

 Proti Zitě stál Bak, třídní tyran, se svojí obvyklou partou. Nejsilnější a největší Tačkán na škole, Herion a Sint s úplně rudou kůží. Na Zitu právě letěl silný elektrický výboj, Nora čekala, že na ní teď Zita přistane, ale nic se nestalo. Místo toho Zita mávla rukou a výboj se obrátil proti Herionovi, kterého to smetlo až k protější straně jídelny.

Nora se rozběhla k převrácenému stolu, za kterým se skrýval Car. „Jak se to stalo?“ i když od sebe stáli asi půl metru, musela křičet. Mezi Zitou a Sintem, který přišel s Bakem, se vytvořilo zvukové pole, které přehlušovalo cokoliv jiného, takže ji Car taky skoro neslyšel.

                „Bak chtěl zase šikanovat Sarah, řekl jsem jí, ať si z toho nic nedělá, ale….“ V tu chvíli něco bouchlo, přímo na místě, kde stál Sint. Nora okamžitě zakryla oči malému Timovi, i když věděla, že je stejně starý jako ona, byla to prostě reakci, když viděla Sinta letícího k protější zdi a nechává za sebou krvavou stopu a k Nořininu překvapení a zděšení, za sebou zanechal i ruku.

                Nora to nevydržela, vyskočila s úkrytu, Tima hodila Carovi do náruče, přeskočila Sarah, stále krčící se v dočasném bezpečí za Zitou a popadla Zitu. Nejdřív ji chytla pod rameny, aby jí znehybnila ruce. V tu chvíli se na ni Zita otočila a Nora ji zděšením pustila a rychle klopýtala zpátky, kde přepadla přes Sarah. Zita se na ně otočila, teď byly jasně vidět její oči, z předešlé modré se změnili na žluté a zornice mněla pomalu tak tenké jako kočka. Prudkým pohledem dala najevo, že se neovládá. Noře právě proběhl celý život před očima, cítila jak ji teplá vlna něčeho, připomínající výbuch, odhazuju někam daleko a spaluje ji kůži. Poslední co viděla, byla oslepující žlutá záře. Slyšela odhozené stoly, pomatené výkřiky a výkřiky bolestivé, ve kterých poznala Cara a Tima a chudinku Sarah, na kterou Nora dopadla.

Tohle byl důvod, proč jí někdo vymazal paměť? Tato myšlenka byla poslední, než jí svět před očima potemněl.